Mýty a fakta o virtuální realitě

Řada lidí mají o virtuální či rozšířené realitě určité představy, které nemusí odpovídat skutečnosti. Někdo je podceňuje, jiný naopak přeceňuje. Ne vždy si totiž každý umí něco pod pojmem „virtuální realita“ představit. V současné době už po České republice existuje spousta společností, kde si můžete vyzkoušet speciální brýle, které vám promítnou různé scény – můžete se stát hlavní hrdinou napínavé hry nebo si můžete prohlédnout některé památky (Louvre). 

Obě reality mají své limity

Základní chybou u rozšířené i virtuální reality je to, že si představujeme, že vezmeme skutečnost z reálného života, a prostě ji překlopíme do toho virtuálního. Avšak existují limity, které jsou dány jednak prostředím, jednak také výkonem daného přístroje. Vždy je možné si všimnout určitých odchylek od reálného života.

Virtuální realita je vhodná jen na hraní her

Tak toto zdaleka není pravda. Existuje spousta oborů, kde se dá využít „umělý svět“. Může to být příprava na budoucí náročné povolání (například zdravotník nebo voják), kdy se v předstihu v praxi seznámíte s náročnými situacemi – díky tomu se budete ve skutečném životě rychleji a lépe rozhodovat. Své využití má také v psychoterapii – například při léčbě fobii je možné osobu vystavit jejímu strachu, aby došlo k jeho odstranění. Své využití má virtuální realita ale také v dalších oborech, jako je například stavebnictví.

Způsobuje nevolnost

Virtuální realita, která byla představena ve svých prvopočátcích, mohla skutečně způsobovat u některých citlivějších jedinců závratě a nevolnosti. Bylo to způsobeno tím, že tato forma byla pomalá – trvalo, než se pohyb přenesl do promítané situace. Současné technologie jsou dost vyspělé, takže rozdílu mezi tím, kdy uděláme pohyb ve skutečnosti a virtuální realitě, si nejspíš vůbec nevšimnete. Tím pádem je odstraněna také nevolnost, která z tohoto důvodu vznikala.